Jak jsme loučili s legendární K2

Brno od roku 1967 provozovalo celkem 132 vozů, čímž je jednoznačně největším provozovatelem K2 na světě. Poslední provozní vůz číslo 1080 už DPMB z provozních důvodů v posledních dvou letech využíval jen sporadicky jako záložní. „Cestující už dnes mají jinou představu o technických parametrech vozů. Standardem moderních vozů je nízkopodlažnost a klimatizace,“ doplnil Havránek. Po rozlučkové jízdě si dopravní podnik část komponent z tramvaje ponechá jako náhradní díly. Tramvaje K2 v provozu postupně nahradily vozy typu Anitra a Drak.

Rozlučková jízda

V neděli od 11:00 do 17:00 jezdily šaliny K2 po trase točna Červinkova – Česká – Maloměřický most. Celodenní program vyvrcholil společnou jízdou všech tří vozů přes centrum města. Krátce po 17. hodině si stovky fanoušků a návštěvníků města mohly pořídit fotky při velké foto-zastávce na náměstí Svobody.

Po skončení focení se všechny tři šaliny vydaly na svou poslední rozlučkovou jízdu: z náměstí Svobody na Českou, pak přes Maliňák na hlavní nádraží a přes Nové Sady nahoru na Šilingrák. Odtud šaliny pokračovaly zpět na Českou a na náměstí Svobody (pro možnost focení z opačné strany). Z náměstí Svobody jely na Nové Sady a po Hybešově ulici přes Mendlovo náměstí na Výstaviště. Zde, na prostřední koleji, byla poslední fotopauza. Poté už definitivně odjely do Pisárecké vozovny.

„Loučení s typem K2 je pro mě osobně velmi emotivní záležitost. Brno bylo s těmito vozy spjato více než kterékoli jiné město na světě a tvořily důležitou část našeho vozového parku neuvěřitelných 59 let. I když je modernizace nezbytná, legendární vozy K2 si zaslouží odchod s velkou slávou, kterou jim dopřejeme v podobě rozlučkových jízd,“ uvedl Miloš Havránek, generální ředitel Dopravní podnik města Brna. DPMB si ve svém vozovém parku ponechá dvě tramvaje tohoto typu – vůz 1123 ve sbírce retro vozů a vůz 1018 jako speciálně upravenou Party šalinou, kterou si zájemci mohou objednat na zážitkové jízdy.

Zájem o rozlučkové jízdy předčil veškerá očekávání. Fanoušci dopravy od ranních hodin čekali před vozovnami i na zastávkách, aby se jednou ze tří tramvají K2 svezli. Všechny vozy jezdily po celý den plně obsazené. Celodenní rozlučka vyvrcholila společným focením v 17 hodin na náměstí Svobody.

Tramvaj s evidenčním číslem 1080, která byla posledním provozním vozem svého typu v Brně, bude nyní vyřazena z provozu. Část komponent si DPMB ponechá na náhradní díly a zbytek nechá ekologicky zlikvidovat. Vůz ev. č. 1123 zůstává v retro sbírce DPMB, od 23. května 2026 se s ním budou moci zájemci svézt během víkendů na speciální lince číslo 10. Vůz ev. č. 1018 nadále slouží jako oblíbená Party šalina, kterou je možné si pronajmout pro soukromé akce.

Pomoc pro Hrocha

Poslední jízda ikonických tramvají Tatra K2 přilákala do brněnských ulic tisíce dopravních nadšenců. Všechny tři vypravené vozy tohoto typu byly po celý den beznadějně obsazené. Kromě emocí a vzpomínek akce přinesla i hmatatelnou pomoc – na jízdném se pro Nadační fond Modrý hroch vybralo přes 91 tisíc korun. Peníze poputují na pomoc rodinám s hendikepovanými dětmi.

„Vidět zaplněné vozy a nadšení fanoušků všech generací je nejlepším potvrzením, že tramvaje K2 byly skutečně symbolem města Brna. Během jediného dne jsme třemi vozy převezli 1066 fanoušků městské hromadné dopravy a na jízdném vybrali 91 100 korun. Těší mě, že stejnou radost, jakou jsme my zprostředkovali účastníkům akce, mohou oni předat dál rodinám, které pomoc potřebují. Tuto částku v celé výši věnujeme brněnskému Nadačnímu fondu Modrý hroch,“ uvedl Havránek.

ředání šeku brněnskému Nadačnímu fondu Modrý hroch proběhlo dnes ráno. „Této pomoci si moc vážíme. Dlouhodobě se zaměřujeme na přímou pomoc rodinám s dětmi s těžkým pohybovým či kombinovaným hendikepem, kterým pomáháme hradit nákladné rehabilitace nebo kompenzační pomůcky. O konkrétním využití částky budeme spolu s dopravním podnikem informovat na sociálních sítích,“ řekla Eva Mikulíková, manažerka projektů a charitativních akcí Nadačního fondu Modrý hroch.

Video z rozlučkové jízdy

Loučení s legendárními šalinami K2 v Brně

Technické parametry

Tramvaj Tatra K2 patří k nejikoničtějším vozům československé výroby. Vyráběla ji společnost ČKD Tatra Smíchov mezi lety 1967–1983 a šlo o první sériově vyráběnou kloubovou tramvaj z Československa. Zajímavostí je, že předchůdce K1 se do výroby vůbec nedostal. Celkem bylo vyrobeno 569 vozů. Kromě Československa jezdily také v Sarajevu a v několika městech bývalého Sovětského svazu. Čela tramvaje jsou vyrobena z laminátové skořepiny a byla navržena Františkem Kardausem.

Interiér vozu je z vnitřní strany obložen umakartem (bočnice pod okny), strop tvoří dřevovláknité desky a podlaha je vyrobena z vodovzdorné překližky, která je pokryta gumovým kobercem. Okenní skla jsou uchycena pomocí gumových profilů.

Aby do šaliny proudil čerstvý vzduch, je horní část oken posuvná. K větrání slouží i čtyři stropní větrací klapky. Osvětlení je řešeno pomocí zářivek. Topení je odporové – v prvním článku ve stojanech sedadel, v zadním článku v bočnicích. Pro K2 jsou typické laminátové sedačky ve třech řadách v uspořádání 2+1. Pro mě je charakteristický také zvuk elektromotoru při rozjezdu a cinkání.

• délka: cca 20,4 m
• šířka: 2,5 m
• hmotnost: cca 21,9 t
• maximální rychlost: 60 km/h
• kapacita: cca 150–160 cestujících
• počet motorů: 4× 40 kW
• napájení: 600 V DC (z troleje)
• počet náprav: 6 (3 podvozky)