Stavědlo číslo 5

Stavědlo (množné číslo stavědla) je zařízení nebo budova na železnici, která slouží k řízení železniční dopravy v určité části stanice nebo tratě. Odtud se ovládají výhybky, návěstidla a další zařízení, aby vlaky mohly bezpečně projíždět.V minulosti šlo o malý domek u trati nebo ve stanici, kde výpravčí či signalista ručně přestavoval výhybky a návěstidla pomocí pákového přístroje – tzv. mechanického stavědla.Moderní stavědla už bývají elektromechanická nebo elektronická, často centralizovaná – například jedno dispečerské centrum dnes může ovládat celou stanici nebo i desítky kilometrů trati.Ve větších stanicích bývalo více stavědel, přičemž každé řídilo jen určitou část kolejiště (např. „stavědlo 1“ na severním zhlaví, „stavědlo 2“ na jižním apod.). A právě jedno z těchto původních stavědel, číslo 5, se zachovalo na jižním zhlaví brněnského horního nádraží.

Stavědlové věže

Stavědlová věž sloužila (a někdy dosud slouží) jako místo pro obsluhu stavědla – zařízení, z něhož se ovládají výhybky a návěstidla ve stanici nebo na trati. Stavědlová věž je vyšší budova, která umožňovala signalistovi mít dobrý přehled o kolejišti a zároveň odtud řídit provoz. Uvnitř věže bývaly pákové přístroje (mechanické nebo elektromechanické), jimiž se přestavovaly výhybky a ovládala návěstidla. Vyšší poloha zajišťovala obsluze přímý výhled na koleje, což bylo důležité pro kontrolu pohybu vlaků a správného postavení výhybek. Stavědlové věže často nesou typický industriální výraz – kombinaci cihel, betonu a oceli, doplněnou o velká okna směrem ke kolejišti. Do věže obvykle vedlo schodiště zvenku i zevnitř, přičemž horní patro sloužilo jako pracoviště signalisty, zatímco v přízemí mohla být technická místnost nebo dílna. Některé historické stavědlové věže jsou dnes památkově chráněné nebo přestavěné pro nové využití – například na kavárny, ateliéry či infocentra.

Brněnské stavědlo číslo 5

Stavědlo číslo pět a sousední stavědlo číslo čtyři na současném brněnském hlavním nádraží jsou poslední dvě původní stavědla z 90. let 19. století v celém Rakousku-Uhersku. Stavědla byla stavěna podle jednotné šablony pro celou Severní dráhu. Ta brněnská jsou však výjimečná i tím, že jsou součástí kamenného opěrného valu – což bylo v té době neobvyklé. Tento kamenný val je dodnes dobře viditelný jako „hradební zeď“ z ulice Uhelné.

Stavědla jsou cenná nejen sama o sobě, ale i jako soubor staveb z 90. let 19. století, kdy docházelo k rozšiřování a modernizaci brněnského nádraží. Původní nádraží ze 30. let 19. století už svému účelu nestačilo, proto bylo rozhodnuto o zbourání původní výpravní budovy (ta stála kolmo na konci kolejí, přibližně v místě dnešního Čedoku) a o výstavbě nové odbavovací haly. V té době vznikly také sklady tzv. Malé Ameriky, výtopna, nákladní koleje a uhelné sklady. Hlavně však došlo k podstatnému rozšíření kolejiště. První koleje vedly po kamenném viaduktu od nádraží až k řece Svratce. Tento původní tzv. Vídeňský viadukt byl později zasypán (možná i zbořen) a hliněný násep rozšířen až k dnešní ulici Uhelná. Pozůstatky původního viaduktu se dodnes nacházejí pod kolejištěm a jsou viditelné při návštěvě skladiště Malé Ameriky, kde slouží jako sklepy.

Záchrana (?) místo demolice

V roce 2018 a 2019 probíhaly opravy a modernizace hlavního brněnského nádraží s cílem udržet jeho provoz ještě po několik let, než bude dokončeno nové hlavní nádraží. Protože obě stará stavědla dosloužila a technologie byla přemístěna do nového objektu, byla určena k demolici.Stavědla nebyla a dosud nejsou památkově chráněná, navíc překážela nové technologii řízení provozu. Takřka za minutu dvanáct se však po Brně začaly šířit hlasy, že jde o jedinečné industriální památky.Správa železnic nakonec těmto hlasům vyhověla a demoliční práce byly zastaveny. Původní zařízení ze stavědel však již bylo odvezeno do muzea.

Jaká je budoucnost stavědla č. 5?

Neznámá. Veškeré vnitřní vybavení bylo odstraněno a odvezeno do muzea. Po zastavení demolice bylo nutné přeprojektovat kabelové trasy, aby stavědlo obešly. Okna a dveře stavědlové věže jsou zazděny nebo zakryty, aby se dovnitř nikdo nedostal. Do domku nevede elektřina ani voda a kvůli blízkosti kolejí k němu neexistuje bezpečný přístup. V tomto stavu bude stavědlo ponecháno až do zrušení železničního provozu na současném hlavním nádraží. Teprve poté, po uvolnění náspu, bude možné uvažovat o nějakém novém využití této historické budovy. Podobně to platí i pro bývalé skladiště Malá Amerika – dokud tudy budou jezdit vlaky, je jejich nové využití takřka nemožné.

 

10. ledna 2019

Podaří se, nebo nepodaří zachránit poslední dvě stavědla na trati z Vídně do Brna? Památkáři na ně zapomněli a SŽDC by je nejraději zbourala.Co s nimi? Největším problémem je, kdo se o ně bude starat, respektive kdo bude financovat jejich údržbu. A to se netýká jen těchto stavědel, ale i mnoha dalších historických staveb. Pokud nepřekážejí, mohou klidně zůstat stát, třeba i s původním vnitřním vybavením. Jenže pak budou nevyužitá a opuštěná. A víme, jak obvykle končí to, co je opuštěné a bez dozoru… Otázka tedy zní: Kdo se o ně postará? Kdo to zaplatí? Budou stavědla na prodej?