Proměna Ponávky a Zamilovaného hájku

Kancelář architekta města Brna spolu s městskými částmi Řečkovicemi a Královo Pole uspořádala urbanisticko-krajinářskou soutěž na novou podobu území potoka Ponávky a Zamilovaného hájku (Zamilec). Cílem bylo navrhnout, jak by toto území mělo v budoucnu vypadat – kudy by měly vést cesty pro pěší a cyklisty, kde by měly být umístěny sportovní a volnočasové prvky, a zda upravit tok Ponávky. Vrcholným cílem je vytvořit příjemné prostředí pro odpočinek.

Soutěž byla vyhlášena jako dvoukolová, přičemž v obou kolech proběhly workshopy. O co šlo? Porota po prvním kole vybrala pět postupujících návrhů, které byly dále rozpracovány. Současně proběhly dva workshopy, na nichž se návrhy konzultovaly s odborníky, kteří doporučili, co upravit a doplnit. Celá soutěž od vyhlášení trvala téměř rok. Vítězný návrh předložili Klára Zahradničková, Ada Rypl Žabčíková a Martin Sucharda.
O vítězství mimo jiné rozhodlo, že jejich návrh už od počátku počítá s rozumnou a logickou etapizací realizace – tedy s tím, že se projekt bude postupně rozvíjet podle dostupných finančních prostředků a povolení.

Co se mi líbí

Mně osobně se velmi líbí, že návrh rozšiřuje koryto Ponávky a vytváří malou náplavku.
Při nízkém stavu vody poteče pouze potok a kolem něj povede cesta pro pěší, místy přerušená balvany v korytě.
Při vyšším stavu vody bude dolní cesta pod vodou a lidé budou moci chodit jako dnes – podél potoka.
Kolem Ponávky mají být schody k vodě, lavičky a sportovní prvky.

Pramen Ponávky je ve výšce 491 metrů nad mořem v lese u Vranova. Už při svém průtoku přes Vranov se opakovaně zanořuje do kanalizace, aby se znovu vynořila a tekla kolem lesní cesty do Lelekovic. Cesta se mění na červenou turistickou a na naučnou stezku „Krajem říčky Ponávky“. Ponávka stéká z lesů k rybníku U nádraží, který leží u bývalé železniční stanice Jehnice. Ponávka napájí tři rybníky podél trati, aby na Mokré Hoře změnila svůj meandrující tok na rovný potok jako podle pravítka. Za ulicí Jandáskova teče opět v oblouku podél náspu železniční tratě, okolo řečkovického nádraží a Lachemy. Následuje průtok po okraji Zamilovaného hájku do Králova Pole. Za nádražím mizí Ponávka v potrubí v podzemí.

Příjemnější Zamilovaný háj

Propojení krajiny, vznik mokřadu v Zamilovaném hájku nebo širší koryto říčky Ponávky, s tím přišel vítězný návrh od Kláry Zahradníčkové a Ady Rypl Žabčíkové. Vítězný tým vypracuje koncepční studii, která se stane podkladem pro změny územního plánu. Tato část Ponávky a její okolí se tak do budoucna bude moci postupně přirozeně i funkčně zapojit do struktury města. Autorky vítězného návrhu si lokalitu představují jako park doplněné prvky pro sport i rekreaci.

Pro Kancelář architekta města Brna, která soutěž organizovala, šlo o první využití možností soutěžního workshopu. Celé území v okolí říčky Ponávky mezi Řečkovicemi a Královým Polem je totiž velice různorodé a výsledný návrh měl všechny jeho funkce – od rekreace, sportu či zahrádkaření přes bydlení i průmysl až po retenční nádrž zadržující vodu z přívalových dešťů – skloubit pro spokojenost všech zapojených stran a zároveň přinést chybějící dlouhodobý plán rozvoje. Od úvodních koncepcí se tak soutěžní porota přes dva workshopy, kde s ní a nezávislými odborníky soutěžící týmy konfrontovaly své návrhy, dostala až ke kvalitním scénářům zdejší budoucnosti.

Během přípravy zadání soutěže bylo uspořádáno setkání s veřejností – poblíž sportovního hřiště v Zamilovaném hájku byl během dne otevřený také informační stánek nabízející možnost vyjádřit se k současnosti i budoucnosti lokality a s představiteli městských částí i odborníky na historii, krajinářskou architekturu nebo vodohospodářství jsme se společně vypravili na procházku po řešeném území. Možností bylo také vyplnit on-line anketu zaměřenou na současnost i budoucnost lokality.

Zamilovaný hájek, neboli Zamilec, se nachází na severu Brna v městské čtvrti Řečkovice, podél železniční trati na Tišnov a silnice na Černou Horu. Jedná se o prostor o celkové rozloze cca 12,8 ha, který je od roku 1936 využíván jako retenční nádrž při ochraně Brna před velkou vodou z přívalových dešťů. V prostoru retenční nádrže se v minulosti nacházel Spodní rybník. Na severním okraji Zamilce, u cesty pod železniční tratí, stál Horní mlýn. Na jižním břehu pak stál Dolní mlýn, který byl mimo jiné nazýván Čertův. V současné době je Zamilovaný hájek využíván jako rekreační oblast. Kromě toho je zde také vybudováno kriketové hřiště. Ve druhé polovině roku 2022 bylo ve východní části Zamilovaného hájku vybudováno dětské hřiště. V okolních lesích se nachází DiscGolfové hřiště a Zamilectrejls pro sjezd a freeride na horských kolech.

Když jsem byl malý

Jako malý jsem o prázdninách chodil s dědečkem dopoledne, než babička doma připravila oběd, na fotbalové hřiště za Lachemou. Tehdy byla Lachema ještě malý podnik a u panelové cesty, která vedla do chemičky (ulice Karásek), bylo hřiště s bufetem. Sedávali jsme na dřevěné lavičce a já popíjel limonádu. Občas tam někdo trénoval. Ponávka pro mě bývala vždy odpudivým potokem – asi proto, že jsem v ní vídal potkany hrát si ve vodě. To bylo u zbytků Pařízkova mlýnu, který si pamatuji jako starou barabiznu pod skálou.

Mlýny na Ponávce

Historické prameny uvádějí, že na říčce Ponávce stával mlýn. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1464. Později se zmiňují mlýny dva – Horní a Dolní.

Budova Horního mlýna vznikla v roce 1780, pravděpodobně v místech původního mlýna, o němž jsou zprávy již z 15. století. Voda pohánějící mlýnské kolo byla přiváděna dřevěným korytem z rybníka, který se rozkládal nad úrovní mlýna, v místech dnešního fotbalového hřiště u Lachemy. Původní rybník byl však, jak je patrné ze starých map, mnohem větší a rozléval se po celé ploše dnešního areálu Lachemy. Část rybníka s ostrůvkem a staletým dubem se zachovala až do padesátých let minulého století, kdy musel ustoupit výstavbě nové dvoukolejné železniční trati Brno – Havlíčkův Brod, zprovozněné v roce 1953. Majitelem mlýna bývala řečkovická vrchnost, naposledy kníže Alois Schönburg-Hartenstein, který řečkovické panství koupil v roce 1905 od Antonína Oskara Schindlera. Mlynáři byli pouze nájemci. Rod Pařízků, pocházející ze Žabovřesk, provozoval mlynářskou živnost na Horním mlýně po tři generace. Proto se později vžil název Pařízkův mlýn.

Za druhé světové války se mlýn stal útočištěm dvou parašutistů – Jana Zemka a Vladimíra Škacha – jejichž osudy popsal Jan Břečka v knize Silver B. Posledním nájemcem mlýna byl Emil Kocourek, malíř–amatér, jehož obrazy mlýna s rybníkem jsou dodnes k vidění v několika řečkovických domácnostech. Později mlýn využívala Lachema jako skladovací objekt. Budova však postupně zchátrala a na jaře 1988 byla zbourána.

Dolní mlýn, zvaný také Čertův mlýn, stával poblíž retenční hráze v Zamilovaném hájku. I tento mlýn spravoval rod Pařízků. Rybník u mlýna bral vodu z Horního rybníka a rozkládal se mezi dnešní topolovou alejí a starou železniční tratí Brno – Tišnov, vybudovanou v roce 1885. Po výstavbě retenční hráze v roce 1935 postupně zanikl i mlýnský rybník. Podle pověsti se Čertův mlýn stal v době reformace útočištěm tajných nekatolíků, kteří se zde scházeli ke svým bohoslužbám. Proto byl tehdejší vrchností nazýván Molena Diaboli – tedy Čertův mlýn.

Ve mlýně se přestalo mlít již na přelomu 19. a 20. století. Budova byla poté využívána jako hospodářské stavení a později jako ubytovna pro brigádníky ze Slovenska, kteří sem jezdili na sezónní polní práce. Během osvobozovacích bojů na konci druhé světové války dostal mlýn přímý zásah a vyhořel do základů.