Kam se ztratily oblouky vídeňského viaduktu v Brně

Vídeňský viadukt

Při rozšiřování nádraží na konci 19. století byla většina oblouků vídeňského viaduktu ukryta do mohutného náspu. Ze 72 oblouků jsou dnes viditelné pouze tři navazující na most přes řeku Svratku, další mají být ukryté (?) uvnitř náspu a pod náspem současného hlavního nádraží. Jsou tam ty oblouky ještě nebo byly odstraněny?

Co se stalo s oblouky viaduktu?

Více než sto let nikdo příliš nepřemýšlel o tom, co se stalo s oblouky tzv. vídeňského viaduktu v Brně. Teprve v souvislosti s rozhodnutím o modernizaci brněnského železničního uzlu na podzim roku 2017 se začalo uvažovat, zda by nešlo oblouky tohoto jednokolejného viaduktu znovu odhalit. Inspirací nám, Brňanům, je pražský cihlový Negrelliho viadukt, který byl zrekonstruován a dnes tvoří výraznou dominantu pražského Karlína. Rozhodnutí o modernizaci brněnského uzlu ve variantě nového nádraží na místě současného Dolního nádraží znamená, že vlaky a koleje opustí dosavadní trasu z Horních Heršpic na Hlavní nádraží. Podle plánu rozvoje města by jejich místo měli nahradit chodci, cyklisté a zeleň. Pokud by se ukázalo, že pod nánosem hliněného náspu jsou zachovány původní cihlové oblouky, byla by to skvělá zpráva a město Brno by znovu získalo ten nádherný pohled od řeky Svratky na Nové Sady.

K zasypání oblouků viaduktu z roku 1839 mělo dojít v letech 1890–1895 v souvislosti s nárůstem železničního provozu, který si vynutil navýšení počtu kolejí. Místo nákladné přístavby dalšího viaduktu měl být ten stávající zasypán. O tom však chybí jakékoli důkazy, a proto není jisté, zda byl původní jednokolejný viadukt z roku 1839 pouze zasypán, nebo zda byly ponechány jen dnes viditelné a funkční oblouky, zatímco zbytek byl částečně či úplně odstraněn.

Na oblouky s georadarem

V prosinci 2020 zorganizala Kancelář architekta města Brna měření georadarem (ultrazvukové vlny), jehož cílem bylo zjistit, zda se pod náspem zachovaly historické klenby tzv. Vídeňského viaduktu, po kterém kdysi jezdily vlaky z brněnského hlavního nádraží směrem na Vídeň. Sonda postupovala v současném kolejišti, v trase pravděpodobného umístění viaduktu, tak jak je zachycen na historických mapách a archivních podkladech. Výsledky měření však existenci oblouků pod náspem nepotvrdily (a ani nevyvrátily). Měření zahrnovalo předpokládaných prvních šest oblouků – zhruba šedesát metrů od budovy skladiště Malá Amerika směrem k řece Svratce.

Pro porovnání a ověření přesnosti měření probíhal průzkum také nad skladištěm Malá Amerika, v jehož sklepních prostorách je dodnes viditelných šestnáct cihlových oblouků původního viaduktu. Předpokládalo se, že stejné oblouky by měly pokračovat i dále na jih, což se však průzkumem pomocí UV vln nepotvrdilo.

Průzkum iniciovaný Kanceláří architekta města Brna bude pokračovat i v létě 2021. Další měření georadarem doplní kopané sondy a vrty. Pokud by se viadukt zachoval v rozumném rozsahu, bylo by možné jej proměnit například v pěší a cyklistickou promenádu, která by propojila centrum Brna s nábřežím řeky Svratky.

„Rozhodně budeme v hledání viaduktu dál pokračovat. Podle výsledků uvidíme, zda se stavba zachovala a v jakém je stavu. Vzhledem k historické hodnotě viaduktu zvažujeme jeho rekonstrukci, případně obnovu alespoň zachovaných částí. Pokud se nám podaří viadukt obnovit, stane se významnou dominantou města – podobně jako nedávno zrekonstruovaný Negrelliho viadukt v Praze. Ten brněnský je přitom ještě o deset let starší,“ uvedl ředitel Kanceláře architekta města Brna Michal Sedláček.

Metoda georadaru je založena na vysílání a následném přijímání odražených elektromagnetických pulsů od rozhraní různých typů zemin. Průzkum georadarem bude pokračovat i nadále, tentokrát v kombinaci s přímými metodami, jako jsou například kopané sondy nebo jádrové vrty. Předpokládaný termín pokračování výzkumu je plánován na letní měsíce letošního roku. Zda dojde také na průzkum úseků navazujících na most přes řeku Svratku či v místě podjezdu na ulici Uhelná, bude záležet na výsledcích dalšího měření.

Vídeňský viadukt nechala postavit v roce 1838 společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda jako součást železniční trati mezi Brnem a Vídní. Vlastní zděný viadukt se 72 oblouky byl jednokolejný a dlouhý celkem 637 metrů. Na jižním konci na něj navazoval pětiobloukový most přes Svratku, který se dochoval dodnes. Z původního viaduktu se zachovalo pouze několik menších úseků – většina byla při rozšiřování kolejiště v 90. letech 19. století zasypána a dnes je skryta v mohutném náspu. Patnáct cihelných oblouků je dodnes zachováno pod kolejemi a přístupných z budovy skladiště Malá Amerika; další zbytky jsou viditelné také v ulici Nové Sady.

Zřejmě bez oblouků a viaduktu

Potvrzuje se tak, bohužel, předpoklad, že oblouky viaduktu byly před zasypáním odstraněny. Protože ani další měření a průzkum nepřinesly žádné nové poznatky, zdá se, že záhada tzv. Vídeňského viaduktu byla vyřešena. Jednokolejná trať vedená po viaduktu z roku 1838 již kapacitně nestačila. Proto byl viadukt v letech 1890–1895 na své západní straně rozšířen, aby zde mohla být položena druhá kolej. Současně majitel dráhy – společnost KFNB (Kaiser Ferdinands-Nordbahn) – zakoupila pozemky podél Nových Sadů a mezi lety 1894–1897 vybudovala nákladní nádraží s moderním třípodlažním skladištěm s výtahy, známé jako Malá Amerika. Úsek trati byl zároveň rozšířen na několik kolejí, jižní zhlaví stanice se posunulo až k řece Svratce a ke stávajícímu mostu přibyl další most přes řeku. Cihlový viadukt tak – až na několik málo oblouků – prakticky zmizel.

Pro samotné zachování či odstranění viaduktu však neexistují žádné přímé důkazy. Průzkum georadarem v podloží však nic neodhalil, a tak lze usuzovat, že žádné oblouky se pod náspem již nenacházejí. Odpověď na otázku, co se s cihlovým viaduktem stalo, máme zřejmě přímo před očima už od roku 1897 – viadukt byl pravděpodobně zbořen a jeho cihly použity při stavbě skladiště Malá Amerika a přilehlých objektů, jako jsou rotunda či stavědla. Ponechání zbylých oblouků viaduktu v hliněném náspu by totiž představovalo značné riziko pro železniční trať. Násep musí být kompaktní a pevně zhutněný. Pokud by byly pod ním ponechány dutiny v místě pod cihlovými oblouky, hrozilo by, že se hlína kolem nich časem sesune do prázdných prostor a vytvoří nebezpečné kaverny, které by mohly oslabit podloží pod kolejemi. Zároveň je těžké uvěřit, že by stavitelé skladiště Malá Amerika nevyužili cihly ze zrušeného viaduktu. To by bylo značně nehospodárné. Zvláště, když se skladiště stavělo ve stejných letech jak násep. Možná by tedy stálo za to prozkoumat samotné zdivo Malé Ameriky – třeba právě v jejích zdech stále spočívají cihly z původního vídeňského viaduktu. Vzhledem k tomu, že sonda pronikla až do hloubky zhruba deseti metrů, je pravděpodobné, že se nezachovaly ani původní kamené sloupy viaduktu.